Texty

články, glosy, eseje, analýzy a další texty

Zprávy z Place Lux IV Pravidelný rozhovor s analytikem evropské legislativy Ondřejem Krutílkem

Ondřej Krutílek působí v kanceláři europoslance Alexandra Vondry a specializuje se na monitoring a analýzu legislativy EU, především oblasti životního prostředí, vnitřního trhu EU a hospodářské a měnové unie. O dění v EU připravuje měsíční newsletter EU RADAR.

Evropská unie vyjádřila solidaritu s Českou republikou v souvislosti s kauzou Vrbětice. Zároveň vyjádřila podporu kroků českých orgánů. Reakce jednotlivých členských státu byla ale ve srovnání s případem otravy Sergeje Skripala méně výrazná. Britský premiér Boris Johnson, ale i německá kancelářka Angela Merklová měli premiérovi Babišovi prý vytknout, že vyhoštění diplomatů nekoordinoval s evropskými spojenci. Jak to vidíte Vy?

Ano, je to přesně tak. Přestože české tajné služby odvedly výbornou práci, opět se bohužel ukázalo, že politici s jejich výstupy neumějí nebo nechtějí pracovat ve prospěch občanů této země. Vlastně se potvrdily dvě tendence, které jsou patrné už delší dobu. Zaprvé, „překlopit“ kvalitní odbornou message do srozumitelného politického výstupu, je u nás nadlidský úkol. Pozoruji to i při projednávání unijní legislativy. A zadruhé, zahraniční politiku v Česku dělají stále častěji ti, kteří k tomu nemají absolutně žádný mandát, třeba starostové některých pražských městských částí. Pokud tohle nezlepšíme, nezbude nám než se spolehnout, že se to za nás pokusí udělat někdo jiný. Například Evropský parlament, který přijal poměrně silnou rezoluci. Ale stále jen rezoluci, navíc vzešlou z instituce, která zahraniční politiku neumí a nemá (primárně) dělat.

Komise předložila sdělení o zlepšování právní úpravy, které obsahuje způsoby, díky kterým by se měl zlepšit proces vytváření právních předpisů Evropské unie. Jedním z opatření má být například odstranění překážek a byrokracie, zjednodušení veřejných konzultací nebo integrace strategického vývoje do tvorby politik. Mohlo by to ve finále znamenat lepší a srozumitelnější politiku? 

Mohlo, ale nebude. Takových sdělení už bylo – a vždycky to dopadlo stejně. Už před více než deseti lety jsem na příkladu reakce EU na finanční krizi ukázal, že Unie má problém ctít základní pravidla tvorby politiky, tedy aby na sebe jednotlivé kroky logicky navazovaly a aby legislativní proces neprobíhal jen formálně správně. EU má v zásadě všechny kompetence, které potřebuje, a dost na to žehrá. V mnoha případech by pomohlo, kdyby Evropská komise předkládala včas kvalitní hodnocení dopadu (tzv. impact assessments) svých návrhů. Jsem přesvědčen, že by se ukázalo, že tvrdá regulace, nesoucí s sebou například vyšší administrativní zátěž, není vždy nezbytně nutná. Jenže prosaďte to v prostředí Evropského parlamentu, který klidně odmává klimatický zákon nastavující trajektorii snižování emisí skleníkových plynů do roku 2050 jen pár dní poté, co mu k jeho návrhu Komise dodá dosti pochybný assessment. To dostává na frak nejen „science-based decision making“, ale i politika jako taková.

Komise usiluje o zahájení diskuse o nových genomických technikách. Podle studie, kterou zveřejnila, mohou techniky pro změnu genomu v organizmech značně přispět k udržitelnému potravinovému systému, a tak pomoci naplnit cíle Zelené dohody pro Evropu. Nevypadá to ale, že by tato otázka našla v parlamentu podporu. Proč jsou europoslanci dlouhodobě proti?

Protože jejich majorita je ideologicky zaslepená. Na jednu stranu tvrdí, že pokud jde o globální oteplování, je třeba respektovat vědu, jinak se tu všichni brzy usmažíme. Když ale věda přijde se závěrem, který se jim nehodí  – viz GMO obecně – hledají cesty, jak ony „novoty“ zakázat nebo aspoň nepovolit. Přitom experti jsou schopni přesvědčivě doložit, že výstupy nových genomických technik jsou mnohem lépe kontrolovatelné než výstupy dosažené prostým šlechtěním, které je do značné míry dílem náhody. Ovšem zatímco GMO nechápeme jako problém, cílené šlechtění považujeme za „součást přírody“. Myslím, si, že bychom měli s takovým zaslepeným pohledem na věc skoncovat. Třeba proto, že jinak si o naplnění Green Dealu můžeme nechat jen zdát. Minimálně v oblasti zemědělství, které je pod soustavným tlakem, aby radikálně omezilo využívání pesticidů.

V polovině května přijala Evropská Komise sdělení o zdanění podniků pro 21. století na podporu spolehlivého, účinného a spravedlivého systému zdaňovaní v EU. Cílem je vytvořit stabilní podnikatelské prostředí a podpořit udržitelný růst. Týká se to všech právnických osob podnikajících na území EU, nebo pouze mezinárodních a nadnárodních firem? Zajistí to větší transparentnost a zamezí to vyhýbaní se placení daní? 

Z toho, jak jsem sdělení četl, tak se pohybujeme zatím v docela obecné rovině. I tak je ale zřejmé, že Komise hodlá cílit na byznys jako takový, se zvláštním zřetelem na společnosti, které působí na internetu. V tomto ohledu je její iniciativa docela pochopitelná. Otázka však je, jak to bude ladit s negociacemi na úrovni G7, nakolik se regulatorní prostředí skutečně zpřehlední a jak to dopadne na členské státy, které si v daňových otázkách stále zachovávají právo veta, což je správně. Například to, že Komise oznámila, že stáhne letitý návrh společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob aka CCCTB a nahradí jej návrhem BEFIT (Business in Europe: Framework for Income Taxation) moc důvěry nevzbuzuje. Celou věc je navíc třeba vnímat v kontextu financování zelené a digitální transformace, na kterou zatím nejsou potřebné peníze, a tak se shánějí,kde se dá. Ideálně tak, aby o jejich redistribuci rozhodovaly méně členské státy a více unijní instituce. Do tohoto obrazu zapadá například záměr zavést tzv. mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích aka CBAM, cosi jako clo na import z těch zemí, které se nepřihlásí ke srovnatelným environmentálním cílům.

Evropská unie má podpořit Bělorusko třemi miliardami eur. Plán ekonomické podpory by měl být aktivován, jakmile Bělorusko zahájí demokratizaci. Evropská komise předložila svůj návrh Radě jen pár dní po tom, co bylo letadlo společnosti Ryanair nuceno přistát v Minsku, kde byl následně zadržen běloruský disident Roman Protasevich. Má událost z 23. května nějaký vliv na plán ekonomické podpory, může se tlak na demokratizaci zvýšit, nebo naopak? 

Já tento plán považuji spíše za rychlou reakci na onen únos. Netvrdím, že za ním nic není, že není myšlen vážně, ale domnívám se, že v tuto chvíli nemůže posloužit jinak než jako morální vzpruha pro ty, kteří usilují o běloruskou demokratizaci. Žádné „fresh money“ podle mě do této země v dohledné době nepoputují.

Komise předložila pokyny k posílení kodexu zásad boje proti dezinformacím. Žádá především o demonetizaci dezinformací, zajištění integrity služeb či zvýšení rozsahu ověřovaných faktů. Koronavirová krize poukázala na hrozbu, kterou dezinformace představují, i na potřebu intenzivnějšího boje proti jejich šíření. Česká dezinformační scéna je relativně silná, kupříkladu Aeronet má obdobnou návštěvnost jako Deník N nebo Respekt. Může zvýšení účinnosti kodexu obdobné kanály reálně poškodit nebo dokonce zastavit jejích činnost? 

Jakýkoli právně nezávazný kodex je tak silný, jak silní jsou jeho signatáři, respektive jak silně jsou jeho signatáři zaangažováni na jeho dodržování. V tomto konkrétním případě jsem tedy spíše skeptický. Mnohem důležitější bude, jak se kodex nakonec propíše do aktu o digitálních službách, který už mají v Evropském parlamentu a Radě na stole. Nějaká pravidla regulace evidentně potřeba jsou, ovšem zároveň je nezbytné, aby se boj s dezinformacemi nezvrhl v (automatizovanou) cenzuru.

Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že Polsko musí pozastavit těžbu hnědého uhlí v dole Turów. Žalobu na Polsko za porušení několika unijních předpisů podala v únoru Česká republika. Součástí žaloby byla žádost o průběžné rozhodnutí o okamžitém pozastavení těžby. V čem tkví tento konflikt a jaký to může mít dopad na bilaterální vztahy s Polskem?

Polská strana prodloužila koncesi na těžbu bez posouzení vlivu na životní prostředí o šest let, což podle polského práva údajně může, ne však podle práva evropského (tzv. směrnice EIA), na což Česká republika správně upozornila a Soudní dvůr EU jí dal zapravdu. Co se týče dopadu na bilaterální vztahy, neviděl bych to tragicky. Z kontaktu s polskými kolegy v europarlamentní frakci Evropských konzervativců a reformistů, jsem rozhodně nenabyl dojmu, že by tento konkrétní spor měl mít vliv na naši jinak korektní spolupráci.

Vyšlo na theconservative.online.




další příspěvky

Komu patří Evropská unie?

Ondřej Krutílek: Komu patří Evropská unie?

Odpovědět na otázku, komu patří Evropská unie, vyžaduje přiznat si dvě nepříjemné pravdy. Zaprvé, že Unie je politický prostor, kde se uplatňuje logika moci a vlivu.…