Absolvoval jsem Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, obory politologie a mezinárodní vztahy a evropská studia. Bakalářskou práci (2002) i diplomovou práci (2004) jsem věnoval problematice Evropského parlamentu. V roce 2004 jsem začal působit jako analytik legislativy EU v think-tanku Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) a jako asistent v Evropském parlamentu.
Specializuji se na monitoring a analýzu legislativy EU, především v oblasti politiky životního prostředí. Věnuji se i otázkám vnitřního trhu EU a hospodářské a měnové unie. Během své dosavadní praxe jsem připravil řadu tematicky zaměřených analýz, jež svým příjemcům – politikům, orgánům státní správy a samosprávy či podnikatelským subjektům – posloužily jako podklady pro další strategické rozhodování.
Mezi lety 2014-2019 jsem naplno působil v Česku. Obnovil jsem své aktivity v CDK, stal se jednatelem analytické a poradenské společnosti B&P Research (2013) a ředitelem ústavu Evropský informační projekt (2015). V roce 2014 jsem vstoupil do spolku Pravý břeh, kde jsem nedlouho poté (2016) začal působit jako místopředseda výkonné rady. Vrátil jsem se také k pravidelné výuce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a k publicistické činnosti, při níž jsem zúročil dlouholeté zkušenosti s řízením časopisu Revue Politika. Od roku 2017 jsem členem správní rady Institutu pro pravicovou politiku (IPPO).
Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2019, v nichž jsem kandidoval jako nestraník za Občanskou demokratickou stranu (ODS), působím jako šéf kanceláře europoslance Alexandra Vondry. Členem ODS jsem od podzimu 2019 a coby iniciátor dokumentu Silné Česko v Evropě 21. století působím ve dvou jejích programových týmech – pro zahraniční politiku a EU a pro životní prostředí.
Kromě svých dětí miluji hlavně hudbu. Nehledím na žánry ani politické přesvědčení hudebníků – to bych taky mohl poslouchat jen ticho – ale na autenticitu. Takže nemám problém ani s operou, ani s jazzem, ani s dechovkou.
Ovšem pokud si mohu vybrat, sahám jinam. Nejvíc mých oblíbenců hraje rock v nejširším slova smyslu. Neil Young, Joy Division, Nirvana, PJ Harvey, Fontaines D.C. například. Z českých kapel nemohu nezmínit třeba Už jsme doma, Please The Trees, Houpací koně, Kittchen, Kalle nebo Nylon Jail.
Zcela samostatnou kapitolou je český underground, který jsem se nejprve dlouho “učil”, ale poslouchám jej dodnes. Zvláště kapely, které nežijí z podstaty, ale byly s to se rozvíjet i po Listopadu. Třeba DG 307.
Taky rád čtu, ač mám na knihy čím dál méně času (i proto, že tuny toho přečtu kvůli práci). Z beletrie mě v posledních letech zaujal především Michel Houellebecq nebo Radka Denemarková, z esejistiky Konrad Paul Liessmann (Teorie nevzdělanosti) či Manfred Spitzer (Digitální demence). V poezii je již léta mou stálicí Pavel Zajíček nebo J. H. Krchovský.
Od roku 2012 běhám a od roku 2017 se snažím zkrotit akustickou kytaru. Největší úspěchy? Olomoucký půlmaraton za 1:38:20 a Wonderful Tonight od Erica Claptona nebo Hurt od Johnnyho Cashe (protože je zvládnu odehrát a ještě se nerušit zpěvem).