Volby do Evropského parlamentu se z hlediska zájmu a volební účasti dost často označují za volby druhého řádu. Dost často české voliče v tom utvrzují samotná média, která tuto nálepku ráda využívají a samotný mýtus o nepříliš velké důležitosti umocňují. To je však chyba – evropská politika opravdu není o žárovkách, zahnutých banánech a dalších oblíbených klišé, kterými se někteří politici dodnes ohání. Naopak. Výsledky hlasování v Evropském parlamentu se naplno promítají do našeho každodenního života, a to zcela zásadním způsobem. V Bruselu se rozhoduje, a hlavně bude rozhodovat o věcech, které mohou náš dosavadní život změnit zcela od základu.

Zejména v posledních pěti letech se prokázalo, že EU nám svou politikou není tak vzdálená, jak se může na první pohled zdát. Příklad? Ten je přeci jasný – nic tak nezměnilo EU a její vývoj jako Zelená dohoda pro Evropu neboli Green Deal. Běžný občan se setká s Green Dealem, minimálně ze zpráv, opravdu každý den, což si také začal uvědomovat. A začíná také chápat, že stejně jak sleduje a „hlídá“ své politiky na národní úrovni, tak musí daleko více obezřetněji sledovat dění v Bruselu. Ne nadarmo se ve vztahu ke Green Dealu šiří názor voličů, že přece o těchto věcech před pěti lety nehlasovali, nikdo jim neřekl, jak velký a rozsáhlý vliv bude mít na jejich práci, cestování či třeba i bydlení. Proto není divu, že do jisté míry sílí hlasy pro vystavení kritického „feedbacku“, což může posílit antisystémové euroskeptické strany.

A z Green Dealu bude vyplývat to nejdůležitější téma blížících se voleb – udržení konkurenceschopnosti EU a potažmo i Česka. V posledním funkčním období Evropského parlamentu došlo ke schválení norem spojených právě s Green Dealem, které nebyly příliš promyšlené a vedou k poškození řady byznysových odvětví a v zásadě celého evropského hospodářství. Honba za uhlíkovou neutralitou s nesmyslnými deadliny, které se musí splnit za každou cenu, je přesně přístup, jenž přinese jediné – z Evropy se nám stane nekonkurenceschopný skanzen s nezvládnutou transformací průmyslu. Vše se bude vyrábět a zejména dovážet z Číny, kde sice přes velké investice do zelené ekonomiky sledují především svůj ekonomický růst a rozhodně se nebudou zdráhat ovládnout celý evropský trh. To vše je reálná hrozba, pokud neproběhne revize Green Dealu, která se ve finále nejvíce může dotknout právě Česka – patříme totiž k nejprůmyslovějším zemím EU.

Ostatně, náš průmysl, nebo minimálně podstatná jeho část, měl celkem namále již toto volební období. Původní verze emisní normy Euro 7 totiž de facto znamenala prakticky okamžitý konec výroby malých a středních aut se spalovacími motory. Asi není potřeba dodávat, že zrovna automobilové odvětví je páteří českého průmyslu. Kdyby se nepodařilo vyjednat Sašovi Vondrovi a Martinu Kupkovi širokou koalici napříč podobně smýšlejícími státy, tak se momentálně velmi pravděpodobně nacházíme v hluboké hospodářské krizi.

Podobně to bylo i v energetice. Zde hrozilo, že se jádro nezařadí mezi zdroje čisté energie. To by bylo opět pro Česko, kde nemáme dostatek větru a slunce, poměrně smrtící, a to i vzhledem k velkému tlaku na brzký konec uhelných elektráren, za které dodnes nemáme dostatečně spolehlivou a flexibilní náhradu.

Co z toho plyne? Tyto volby opravdu nebudou druhého řádu svojí hodnotou. V pátek a v sobotu budeme naopak rozhodovat o zcela zásadních věcech pro naše životy. A nebude to jenom volba o podobě následujících pěti let – to, co se v příštím volebním období stane a odhlasuje – ovlivní celou EU, a tedy i nás na dlouhé dekády dopředu. Jděte volit, jde fakt o hodně.

Vyšlo: Pražská Drbna