Znalci energetického oboru průběžně sčítají škody způsobené mnoha krizemi, kterými si Evropa prochází více než tři roky. Výsledky nejsou příliš uspokojivé. Například podle dřívější analýzy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí ztratily průměrné domácnosti v Česku kvůli vysokému nárůstu cen energií v letech 2021 až 2023 téměř šest procent svého čistého příjmu.

Stejná analýza uvádí, že nejzranitelnějšími skupinami jsou právě rodiny. Na drahé nebo nedostupné energie doplácejí i firmy. Vystavování účtu za energetickou krizi, která zdaleka nekončí, však přineslo i pozitivní závěry – je nutné provést kompletní transformaci národních energetik a celkové energetické koncepce v Evropské unii, zejména pak diverzifikaci zdrojů.

Unijní země v tomto směru nezahálejí. Na mimořádně aktivní kroky uvnitř sedmadvacítky ukázal zejména březnový „jaderný summit“. I přesto že jádro je mnoha zeměmi EU považované za rizikové a vzhledem k některým současným zdrojům i zastaralé, bude hrát v budoucí energetické koncepci zásadní roli.

Státy s minimem obnovitelných zdrojů se zaměří na jádro

Při debatách o využití jaderné energie by neměl zapadnout klíčový fakt, kterým ve prospěch jádra argumentovala většina předních evropských politiků: omezování emisí škodlivých látek a skleníkových plynů. Právě dekarbonizace patří mezi základní pilíře změn v evropské energetice. Státy, které nemají dostatečný potenciál pro využití obnovitelných zdrojů, se zaměří právě na jádro.

V kontextu nových Dukovan, případně dalších zvažovaných bloků je pochopitelně zcela namístě obava o dodržení harmonogramu výstavby a rozpočtu. Je zvláštní, jak málo ve veřejném prostoru zaznívá, že tato rizika lze minimalizovat mírou zapojení českého průmyslu do samotné výstavby. Zásadní přitom je, aby se Češi podíleli na vrcholném inženýringu a vedení zakázky.

Pokud budou české stavební a technologické firmy jen „míchat beton“ a podávat Korejcům či Francouzům cihly, průběh projektu příliš neovlivní. Pokud však budou figurovat jako partneři a ne subdodavatelé, pečlivě si pohlídají, aby stavba běžela, jak má. Dalším přínosem je rozvoj českého jaderného know-how a eventuální participace na výstavbě nových bloků v zahraničí.

Zpět k výhodám investice do jádra. Naplnění uhlíkové neutrality není jediný argument pro podporu jaderné energetiky. Vzhledem k současnému geopolitickému vývoji, zejména pak na Ukrajině, je patrné, že dodávky některých energií jsou extrémně nestabilní. Týká se to především ruského plynu, na němž je dodnes zcela závislé Maďarsko a částečně i Slovensko. Česká republika na této komoditě sice závislá není, přesto se ale poměr dodávek ruského plynu na český trh letos v lednu podle údajů z plynárenské soustavy Net4Gas pohyboval kolem 62 procent.

Je tedy zjevné, že obchodníci ruský plyn ve vybraných měsících stále potřebují, respektive je pro ně výhodnější oproti plynu z jiných zdrojů. Zároveň se nabízí otázka, čím tuto komoditu nahradit.

Brněnský horkovod zbaví Brno a další obce ruského plynu

Například Teplárny Brno, které plyn využívají až z 80 procent, pracují na realizaci horkovodu z jaderné elektrárny Dukovany do Brna. Chtějí tak zabezpečit dodávky tepla pro koncové spotřebitele a zajistit jeho stabilní cenu. Na horkovod, který bude měřit více než 42 kilometrů a povede přes jižní Moravu a Vysočinu, se mohou napojit i obce v jeho blízkosti.

Z dosavadních jednání mezi teplárnami a starosty těchto obcí vyplývá, že všechny obce horkovod schvalují a většina z nich se na tento systém vytápění plánuje připojit. Horkovod přitom není jen pouhou trubkou v zemi; kombinuje využití jaderné energie, zbaví Brno a další obce závislosti na ruském plynu, stabilizuje cenu tepla, a především nebude znečišťovat životní prostředí. Projekt navíc splňuje všechna kritéria, aby mohl získat podporu z dotačních programů.

A přesně tímto pohledem byl měl být projekt posuzován a projednáván na půdě Evropské komise. Kombinuje totiž výstavbu moderní energetické infrastruktury s využitím jaderné energie – tedy přesně ten směr, který prosazuje Evropská unie a česká vláda.