Kauza novely směrnice o čištění městských odpadních vod s “kódovým označením” UWWTD je jedním z nehmatatelnějších úspěchů české evropské politiky za poslední dobu. Prosadit české zájmy v Bruselu se podařilo díky úzké spolupráci všech zainteresovaných – SOVAK ČR s relevantními Čechy v unijních institucích.

Návrh Evropské komise předložený na konci roku 2022 měl své racio. Původní norma byla přijata před více než třiceti lety a její revize měla za cíl v souladu s “dobou greendealovou” omezit tzv. zbývající znečištění (konkrétně adresovat např. aglomerace pod 2000 obyvatel nebo problematiku mikropolutantů) a zvýšit energetickou účinnost čistíren odpadních vod. Jenže obojí má nejen své přínosy, například pokrytí nových polutantů nebo možnost snáze využívat vyčištěné odpadní vody v zemědělství, ale i nezanedbatelné náklady, pro Česko původně kalkulované na desítky miliard korun s hrozbou výrazného zvýšení cen stočného.

Zatímco mezi členskými zeměmi v Radě EU české obavy z neproporcionálních nákladů v zásadě rezonovaly i proto, že jsou to právě státy, kdo unijní legislativu reálně uvádí do praxe, u druhé z klíčových institucí – Evropského parlamentu – zůstávaly dlouho oslyšeny. Evropský parlament, kde se vyjednávání odehrávala primárně v „zeleném“ výboru pro životní prostředí (ENVI), šel cestou plošného zpřísňování původního návrhu – nejen z přesvědčení, ale i takticky, s cílem zajistit si prostor pro ústupky v závěrečných jednáních.

Pro Česko definované v návrhu z geografických důvodů (tzv. střecha Evropy) jako citlivá oblast bylo největším problém to, že europoslanci hodlali text navržený EK výrazně zpřísnit zejména v oblasti terciárního čištění, což by si vynutilo rozsáhlé rekonstrukce i nedávno postavených  čistíren odpadních vod. Náklady? Pro 160 dotčených čistíren jednorázově cca 80 mld. Kč a pak cca 3 mld. Kč ročně.

Z těchto důvodů zástupci SOVAK iniciovali v září loňského roku pracovní setkání s českými europoslanci, které uspořádala poslankyně Veronika Vrecionová, kde vysvětlili všechny souvislosti a především možné důsledky přijetí příliš přísné legislativy.

V návaznosti na toto setkání se podařilo efektivně propojit aktivity českého stálého zastoupení v Bruselu s českými europoslanci, kteří měli k problematice blízko, a dohodnout se se zpravodajem návrhu Nilsem Torvaldsem na přesném postupu, jak v návrhu zohlednit výše popsané české obavy týkající se terciárního čištění. Na míru byl připraven pozměňovací návrh pro plenární hlasování doplnění návrhu, které upravuje podmínky pro státy, jejichž území je z více než 95 % citlivé na eutrofizaci. Pozměňovací návrh nakonec o pár hlasů neprošel, ale ukázal směr pro další jednání

V rámci následného trialogu mezi Evropskou komisí, Parlamentem a Radou EU byla odsouhlasená finální podoba, která mimo jiné obsahuje mírnější požadavky na terciární čištění, než původně předpokládala pozice EP. Finální text směrnice nyní čeká na formální odhlasování v EP v dubnu a následné vydání na podzim tohoto roku.

Jistě, pořád je co zlepšovat. Například neignorovat veřejné konzultace, které velmi často ukazují, kudy se bude ubírat legislativní aktivita Komise. Češi jim bohužel zatím moc pozornosti nevěnují. Nebo obě instituce, které legislativu přijímají – Radu a Evropský parlament – brát od začátku stejně vážně, protože jsou obě stejně důležité. Základem jsou však “příčetní”, pracovití a kompetentní zástupci Česka v unijních institucích připravení hájit v nich české zájmy. Jak ukazuje příklad směrnice o čištění městských odpadních vod, i relativně málo Čechů dokáže velké věci, pokud spolu mluví a vědí, kdy, kde a jak zasáhnout.

Časopis Sovak