Texty

články, glosy, eseje, analýzy a další texty

Muž, který byl u toho Domy a auta zdraží, ale líp to prostě vyjednat nešlo

Ondřej Krutílek je analytikem evropské legislativy. Pracuje v Evropském parlamentu v týmu Alexandra Vondry a je členem poradního týmu předsedy vlády Petra Fialy. Byl u jednání o emisních povolenkách. Výsledný kompromis je podle něj opravdu maximem možného – především v Evropském parlamentu je prý prakticky nemožné uhnout od zeleného dogmatu. Z řady věcí ale má obavy – zdraží se stavby nových domů a EU podle něj provádí frontální útok na osobní mobilitu.

Ondro, k čemu to vlastně došlo s těmi povolenkami? Vláda nám to předkládá jako velké vítězství, ale rozšířit emisní povolenky na oblast bydlení a dopravy mi spíš přijde jako rituální sebevražda.

Revize systému obchodování s emisními povolenkami, který je známý také jako EU ETS, je jeden ze 14 návrhů balíku Fit for 55. Zatímco Green Deal byl jen obecný, nelegislativní plán, tzv. klimatický zákon zavázal EU ke snížení emisí CO2 do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990. A Fit for 55 jsou už konkrétní kroky, jak onoho snížení dosáhnout.

EU ETS se dnes týká přibližně 11 000 podniků v celé EU a představuje pro ně určitou trajektorii snižování emisí. Nyní se systém rozšíří a zpřísní s cílem napomoci dosáhnout zmíněného 55% snížení emisí.

Dobře, ale mně to pořád přijde jako střelba do vlastní nohy…

Ano, jenže pokud se podíváme na Evropský parlament (EP), tak tam třeba vysvětlit, že potřebujeme podpořit české teplárenství, je skoro nadlidský úkol. Neboli vysvětlit, že když nepodpoříme teplárny, které centrálně zásobují teplem tisíce domácností, tak si lidé budou topit petkami s pilinami a vyjetým olejem a výsledek bude pro životní prostředí ještě mnohem horší. A těch věcí, které jsou pro poslance obtížně vysvětlitelné, je mnohem víc. Snažili jsme se o to jak v rámci předsednictví, tak Saša Vondra coby stínový zpravodaj.

Jak to s těmi teplárnami dopadlo?

V EP jsme podporu tepláren neprosadili. Naštěstí se ji ale podařilo prosadit ve finálních jednáních, v tzv. trialogu. Ne ideálně, ale alespoň něco. Klíčové je, že se teplárenství podařilo obhájit jako koncept.

Jako koncept?

Ano. Centrální vytápění není v západní Evropě úplně obvyklé. Naopak je typické například pro Česko nebo Polsko. V EP si během jednání vytáhli data, zjistili, že teplárenství se týká Česka a Polska, a protože Polsko je – nadneseně řečeno – vždy ten špatný, tak si řekli, proč podporovat zrovna Poláky. Cílem samozřejmě nebylo zakázat teplárny. Jen by teplárny nedostaly víc povolenek zdarma, tím pádem by si je musely všechny platit a cena jejich produktu by byla tak vysoká, že by se od nich lidé začali masivně odpojovat, a teplárny by skončily.

Jak si vůbec Poláci vedli při jednání?

Poláci byli jako obvykle tvrdí vyjednavači. Připravili si čtyři podmínky:

  1. Nechtěli mít v EU ETS podmínku rule of law (vlády práva) pro čerpání peněz z Modernizačního fondu, protože to vnímali jako účelové, právě ve vztahu k Polsku.
  2. Chtěli podporu dálkového vytápění.
  3. Chtěli z Modernizačního fondu (tj. z peněz z prodeje povolenek) financovat i plynové projekty.
  4. Požadovali, aby se EU ETS rozšířil na sektor budov a silniční dopravy až v roce 2029.

Mimochodem my jako předsednická země jsme za Poláky dost kopali a většinu jejich požadavků se podařilo splnit. Jen tedy na sektor budov a silniční dopravy se EU ETS rozšíří už v roce 2027.

A nikdo se proti tomu jako celku nepostavil?

Ne, žádná masivní opozice ze strany členských států se nekonala. Takže i kdybychom se jako Češi stavěli na zadní, nic nezmůžeme. Naopak – kdybychom třeba právě teplárny nechali na švédské předsednictví, tak můžeme na jejich podporu rovnou zapomenout. Celkově si dovoluji tvrdit, že výsledná podoba EU ETS by byla ve vztahu k Česku mnohem méně příznivá.

Nemůžu si pomoct, ale mě z toho vychází, že se tu vytváří rozdělení společnosti. Když si vezmeme nemovitost jako symbol jakéhosi společenského úspěchu a postavení, tak se společnost rozdělí na ty, co měli štěstí, že si nemovitost pořídili před Green Dealem, a na ty, co mají smůlu, protože to teď bude výrazně dražší…

Já ty obavy sdílím, a i proto sledujeme potenciální sociální dopady. Z aukcí povolenek se počítá s nějakými 850 miliardami korun na modernizaci jen v Česku. Ano, je to přerozdělování, chápu rizika… Já ale vidím ještě složitější, méně přijatelné věci.

Například?

Směrnice o energetické náročnosti budov. Ta řekne, co vám zkolaudují, jak budou muset vypadat nové domy. Výstavba domu se prodraží. A pak mobilita – směrnice Euro 7 je podle mě frontální útok na osobní mobilitu. Zpřísňuje požadavky na dieselové motory. Emise z oděrů pneumatik a brzd se budou měřit i u elektromobilů a hybridů, takže zdraží i „zelená vozítka“. A přitom když jsme chtěli do EU, toužili jsme hlavně po oněch čtyřech svobodách – volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu…

Tak poslanci EP na to mít budou, takže je to netrápí… Ale když se vrátím k tomu přerozdělování, nevznikne tu díky tomu přílivu peněz nová třída lidí, kteří v tom takříkajíc budou „umět chodit“?

Z toho obavu úplně nemám. Peníze z Modernizačního fondu by měly jít primárně do podniků, které už existují a které prokáží, že mají dekarbonizační plán. V Inovačním fondu jde spíš o podporu nových, inovativních projektů. A Sociálně klimatický fond má být z definice zaměřen na ty, kteří jsou přímo ohroženi energetickou chudobou. Klíčové bude, abychom si v Česku podmínky čerpání nastavili tak, aby peníze skutečně šly tam, kam mají.

Já se to pořád snažím pochopit. EU produkuje osm procent světové produkce CO2. Obnovitelné zdroje nemají (alespoň zatím) dostatečný výkon. Jádro je teprve nyní alespoň tolerováno. Je válka, zdražují energie, všichni se bojí populismu, ale tady děláme něco, co zdraží bydlení a omezuje mobilitu. Já jsem velký nepřítel konspirací, ale to se vážně děje jenom tak?

Já bych v tom konspiraci neviděl. Když se podíváš na Čínu nebo USA, tak oni do toho dekarbonizačního vlaku nastoupili taky. Rozdíl mezi nimi a námi je, že oni se na to dívají byznysově, jako na příležitost. Vědí, že duch doby se mění, lidi chtějí, aby jejich uhlíková stopa byla co nejnižší. Jenže Američani a Číňané se na to nekoukají ideologicky, nechtějí zachraňovat planetu. Vidí jen, že v Evropě je trh pro zelené technologie. Co zazlívám Evropě, není ani tak to, že něco dělá, ale že je to jako vždy těžkopádné – reguluje, dotuje.

A to jsou europoslanci vážně tak odtrženi od života?

Ve frakcích napravo tolik ne. V EPP (lidovci), ECR (konzervativci) nebo Renew Europe (liberálové) jsou lidi, kteří rozumí tomu, o co jde. Problém však je, že zelené ideology najdeš prakticky ve všech frakcích, ne jen u zelených, socialistů nebo komunistů. A když se všichni tihle spojí, tak mají většinu. Lidovci podle mě dostatečně nevyužívají svůj potenciál. Jsou největší frakcí, ale většinou se vším souhlasí. Roli hraje také to, jak složitě se v EU rozhoduje o legislativě. EP vždy předloží maximálně radikální návrh, protože ví, že Rada (členské státy) se bude snažit původní text připravený Evropskou komisí spíše tlumit.

Ani válka a energetická krize s nimi nehnula?

Co bylo na stole už před válkou, to na něm už zůstalo. Válka ale na EU samozřejmě dopadla. A řada věcí se podařila – zastropování cen, možnost využívat déle fosilních paliv, nastavily se mechanismy solidarity mezi členskými státy. Zkrátka a dobře, do hry se dostal aspekt energetické bezpečnosti, jejž iniciativy pod hlavičkou Green Dealu dosud trestuhodně opomíjely.

Co lobbing energetických firem? Kde jsou všichni ti uhlobaroni?

Byznys na zelenou transformaci už najel. A jednotná regulace v EU jako celku jeho reprezentantům vyhovuje; do zelené transformace už mají nainvestováno a počítají s ní. Jde jim jen o to, aby připravovaná pravidla byla zvládnutelná v požadovaném čase, aby to pro ně nebyl velký zásah.

Ptal se Matyáš Zrno.

Vyšlo na konzervativninoviny.cz.




další příspěvky