Texty

články, glosy, eseje, analýzy a další texty

Green Deal musíme změnit, hlavně nereálný cíl k roku 2040

Nová Evropská komise, která vznikne po červnových volbách do Evropského parlamentu, bude muset provést revizi Green Dealu. Zatímco cíle unijní klimatické a energetické politiky do roku 2030 bude stačit poopravit, navržený cíl snížení emisí o 90 procent do roku 2040 by Komise měla zcela přepracovat. „Základní myšlenka Green Dealu zůstane, ale do hry by se měla vrátit konkurenceschopnost, na kterou se v posledních pěti letech zapomnělo,“ řekl Ondřej Krutílek (ODS), který kandiduje do Evropského parlamentu na kandidátce koalice Spolu, během Eurodebaty Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku na téma „Budoucnost Evropy – agenda pro nový Evropský parlament a Evropskou komisi“.

Očekávání je takové, že v nadcházejících volbách posílí strany napravo od středu, které jsou více či méně skeptické k současné podobě Green Dealu. Otevírá se tím cesta k jeho většímu sladění s ekonomickou a technickou realitou. Podle Ondřeje Krutílka však hrozí i to, že se stane pravý opak. „Máme zde cíl pro rok 2040, což fakticky znamená změnu Green Dealu opačným směrem,“ varoval Krutílek. Zásadní bude, na čí stranu se přidá europarlament v novém složení.

Výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek je ke změnám v podobě Green Dealu skeptický. Hlavně v případě, že předsedkyní Evropské komise zůstane Ursula von der Leyenová, která je obrazně řečeno matkou současné klimatické politiky EU. „Druhý problém je čas. Nová Komise stihne návrh změn nejdřív na konci roku 2025 a schvalovací proces trvá zhruba dva roky. A když to otevřete, tak nevíte, co tam kdo dá a jak to dopadne,“ varoval Hájek.

Doporučení zástupce oboru teplárenství zní: co nejrychleji schválit jeden balíček změn, který by ze současné legislativy odstranil sporné body a zmírnil některé ambice. Na zásadní změny už je pozdě. Podniky z oboru průmyslu a energetiky berou cíle k roku 2030 jako fakt a rozjely nákladné investice do ekologizace a redukce emisí. „Například jen v oboru teplárenství se jedná o 200 miliard korun. Smlouvy už jsou často podepsané,“ poznamenal Martin Hájek.

Ředitel pro vnější vztahy společnosti Škoda Auto Michal Kadera se vyjádřil v podobném duchu. „To nejhorší, co by se automobilovému průmyslu v Evropě mohlo stát, je, že by se politici po volbách shodli na tom, že se ruší zákaz výroby aut se spalovacími motory od roku 2035. To by nás přizabilo. Potřebujeme pět až sedm let na vývoj nového vozidla a dnes mají všechny automobilky nainvestováno do jediného řešení – elektromobility,“ řekl Kadera.

Snížit emise o 90 procent do roku 2040? Nereálné!

Pozornost se tak obrací k nedávnému návrhu Evropské komise na 90procentní redukci emisí do roku 2040 (oproti výchozímu stavu roku 1990). Ondřej Krutílek upozornil, že mezi členskými státy na tom ještě není shoda, řada států má k návrhu Evropské komise výhrady. „Buď to můžeme odmítat, nebo to za něco zobchodovat. Čím více států bude návrh odmítat, tím větší šance je změnu prosadit,“ dodal Krutílek.

Hájek souhlasí s Krutílkem v tom, že zásadním úkolem pro vlády členských zemí a obměněný europarlament bude stanovit reálnější cíl klimatické politiky do roku 2040. Vlády zemí musí být aktivnější a více úkolovat Evropskou komisi. „Pokud řekneme Komisi, že cíl je minus 90 procent a udělejte k tomu legislativu, tak jsme skončili,“ zdůraznil Hájek.

Advokátka Eva Kinnertová z kanceláře PORTOS zmínila, že Green Deal byl původně nezávazný dokument vydaný formou sdělení Evropským parlamentem a deklaroval cíle Evropské unie v oblasti klimatu. „Na Green Deal později navázala celá řada konkrétních legislativních opatření. Většina spadá do balíčku Fit for 55, který uvádí Green Deal do právního života,“ řekla Eva Kinnertová.

Hlavním cílem balíčku Fit for 55 je vytvořit podmínky pro snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent mezi lety 1990 a 2030. Tvoří jej soubor zhruba dvaceti nařízení a směrnic. Mezi ty nejznámější podle Evy Kinnertové patří upravená směrnice o obnovitelných zdrojích (RED III), směrnice o energetické účinnosti, směrnice o obchodování s emisními povolenkami nebo nedávno schválená směrnice o energetické účinnosti budov.

Českým problémem je, že neumíme prosazovat své zájmy v evropských institucích a pak jsme v šoku z nové unijní legislativy. „Dlouhodobě se nám nedaří včas podchytit legislativní proces na úrovni Evropské unie a pak už jen čeští legislativci bojují s implementací nových evropských směrnic do národní legislativy,“ zmínila Eva Kinnertová.

Bruselské zlozvyky

Ondřej Krutílek zmínil, že Evropská komise si v posledních letech vypěstovala zlozvyk přijímat delegované akty – tedy dodatečné doplňky ke schvalované legislativě. Výsledkem je, že evropské směrnice vypadají jako jakýsi „bianko šek“, kde chybějí základní čísla a pravidla, která si později Evropská komise doplňuje podle své libovůle. „Když vezmete směrnici o bateriích, tak tam jsou desítky delegovaných aktů. Vznikají legislativní zmetky a všichni jsou z toho nešťastní,“ řekl Krutílek.

Evropská komise dříve používala delegované akty jen pro rychlou aktualizaci a drobné technické změny v legislativě. „Dnes je to tak, že Komise neumí navrhnout směrnici či nařízení v požadované kvalitě, tak v návrzích nechává volná místa s tím, že je doplní někdy později,“ řekl Krutílek a dodal, že právě delegované akty nakonec rozhodují o dopadu nové legislativy na občany a firmy.

Dalším zlozvyklem Evropské komise je, že i k tak zásadní legislativě, jakou je třeba evropský právní rámec pro klima (The European Climate Law), nebyly zpracovány dopadové studie. Pokud jsou zpracovány, tak jen na úrovni dopadu na celou Evropskou unii a nikoli jednotlivých států.

Slabinou Evropské komise je podle Martina Hájka sklon k mikromanagementu, kdy reguluje i naprosté detaily a různé legislativní normy jdou ve výsledku proti sobě. Jako příklad uvedl nešťastnou regulaci využití biometanu, která téměř vylučuje možné použití tohoto ekologického paliva v dopravě. Dalším příkladem může být složitá legislativa pro posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA), která prodlužuje schvalování nových větrných elektráren, zatímco jiné evropské směrnice požadují zrychlení schvalovacích procesů.

Ředitel pro vnější vztahy společnosti Škoda Auto Michal Kadera uvedl další podobný příklad – kontrast mezi přísnými požadavky na nová auta v situaci, kdy většinu emisí škodlivých látek vypouštějí do ovzduší stará auta. „Životnímu prostředí by nejvíc pomohlo dostat ze silnice auta, která neplní emisní normu EURO 5. Vím, že není populární termín šrotovné, ale státu by se vyplatilo dát příspěvek lidem, aby si koupilo auto s emisemi na úrovni EURO 6. Také by se vyplatila regulace dovozu aut starších deseti let,“ řekl Kadera.

Na téma budoucnosti automobilového průmyslu v Evropě se ve svých vystoupeních zaměřil také další účastník Eurodebaty, Senior Advisor poradenské společnosti EY Petr Knap. Vzhledem k ceně práce a energií by Evropská unie měla zvážit přesun energeticky náročné výroby do zemí v blízkém okolí – třeba do Severní Afriky, Turecka a na Ukrajinu. „Tento výrobní pás potřebujeme. Podobnou gigantickou výrobní základnu mají Spojené státy v Mexiku,“ zmínil Petr Knap.




další příspěvky

Také v EU bylo třeba „uklidit“ po Babišovi

Kontexty: Také v EU bylo třeba „uklidit“ po Babišovi

Ondřej Krutílek u nás dnes patří k předním odborníkům na Evropskou unii a zejména její legislativu. V jeho přístupu se propojují hluboké teoretické znalosti s dlouholetou praxí v Evropském parlamentu. Po teoretické…