Mgr. Ondřej Krutílek působí jako analytik legislativy EU v rámci Centra pro studium demokracie a kultury. Jeho specializací je především životní prostředí, věnuje se ale i vnitřnímu trhu a hospodářské a měnové unii. Konkrétně zajišťuje analýzy a podklady, které pak státní správě, samosprávě nebo firmám pomáhají správně se rozhodovat. Jaké jsou jeho názory na teplárenství v kontextu Evropy a České republiky?

Nedávno jste se stal ambasadorem projektu horkovodu z elektrárny Dukovany do Brna. Jak k tomu došlo?

S představiteli města Brna, jakožto hlavním investorem projektu – Teplárnami Brno, jsem se již v minulosti na téma projektu horkovod několikrát potkal. Diskutovali jsme především přesah projektu směrem k evropské legislativě. Jak známo, velkým tématem evropské energetiky bylo i téma zařazení jádra mezi preferované evropské energetické zdroje. Vzhledem k tomu, že tento projekt je úzce spojen s jaderným zařízením, panovaly obavy, že projekt bude negativně vnímán odpůrci jádra v Bruselu. Tomu se myslím podařilo společnými silami zabránit a projekt začal být vnímán v Bruselu spíše než jako „jaderný projekt“ jako projekt rekonstrukce a výstavby centrálního zásobování teplem (CZT) pro město Brno. Díky těmto diskusím přirozeně vyplynulo, že bych svou roli zoficializoval a stal se jakýmsi „tykadlem“ pro projekt v bruselských institucích.

Co to přesně znamená být ambasadorem horkovodu?

Ambasadoři projektu je volné sdružení odborníků, kteří ve specifických oblastech radí paní primátorce a ostatním zastupitelům města Brna a také investorovi projektu – Teplárnám Brno, v dílčích otázkách projektu. V týmu je například odborník na bezpečnost, odborník na životní prostředí, odborník na jádro a další. Moje role je především upozorňovat na nové evropské legislativní návrhy, které by mohly ovlivnit výstavbu horkovodu, a také samozřejmě reprezentace projektu v Bruselu. Podotýkám, že tato moje pozice je čestná a nepobírám za ni žádné finanční prostředky.

Zmínil jste „boj o jádro“. Můžete to blíže rozvést?

Diskuse o jádru probíhá v Bruselu na několika úrovních. Především jde o fundamentální diskusi na fundamentální otázku, zda jaderná energie patří mezi preferované energetické zdroje, či nikoliv. Velká skupina bruselských odpůrců jádra se snažila postavit jádro na úroveň uhlí a plynu a zcela ho zdiskreditovat. K tomu měly sloužit různé legislativní nástroje typu taxonomie, které v podstatě zakazovaly evropským bankám financování jaderných projektů. Tomuto negativnímu trendu se podařilo zabránit i díky České republice, která patří k zakládajícím členům tzv. evropské jaderné aliance. Spolu s francouzskými europoslanci jsme byli ti nejaktivnější a jsem hrdý na to, že jsem byl při tom.

Můžete nám prosím prozradit nějaké pikantnosti z těchto jednání?

Pamatuji si na první jednání o taxonomii. Když jsme tehdy otevřeně mluvili o jádru, byli jsme upozorněni, že jaderné energetice se říká nízkouhlíková nebo bezuhlíková. Naštěstí teď už můžeme nazývat věci pravými jmény a neschovávat se za nicneříkající přívlastky.

Co se týče evropské energetické legislativy, ta prošla za poslední dobu velkými změnami, a to z vícero důvodů. Prvním důvodem byla legislativa související s Green Dealem a pak také legislativa vyvolaná energetickou krizí. Začneme s Green Dealem. Jaký je Váš názor a souhlasíte se vším, co bylo navrženo a schváleno?

Rozhodně ne. Chápu Green Deal jako iniciativu, která má své kladné stránky, například v oblasti zemědělství, oběhového hospodářství nebo ochrany biodiverzity, ovšem v oblasti dekarbonizace se to přehnalo. Nezohledňují se podmínky jednotlivých členských států, narušuje se energetická bezpečnost a ještě se vše prodražuje. V tomto ohledu je třeba postavit Green Deal z hlavy na nohy.

A co se týče evropské energetické krize – myslíte si, že ji evropská legislativa zvládla dobře?

Nejprve mi dovolte připomenout, že celá evropská energetická krize vyvřela na povrch s ruskou agresí na Ukrajině. Ale samotná agrese nebyla jedinou příčinou této krize. Tomu předcházela nepochopitelná benevolence vůči dovozu ruského plynu do EU, kdy se některé velké členské státy jako Německo naivně domnívaly, že Rusko je demokratická země, se kterou lze normálně obchodovat. Jiné členské země, především Pobaltí a Polsko, dlouhodobě upozorňovaly na rizika spojená se závislostí na ruském plynu.

Tomuto riziku se věnovaly samozřejmě i některé evropské instituce. Například Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise. Několikrát penalizovalo zneužívání evropského monopolu na dovoz plynu ruským Gazpromem. Ten se opravdu choval už od začátku velice nestandardně. Například „trestal“ svou cenovou politikou ty země, které Rusko kritizovaly. Jinými slovy za stejné zboží (plyn) dodával za různé ceny a třeba Polákům až několikanásobně dráž než Němcům. A to nebylo jediné zneužívání monopolu ze strany Gazpromu. Bylo všeobecně známo, že státní ruský podnik Gazprom svými finančními prostředky podporoval mnoho aktivit směřujících k oslabení evropských institucí i vlád v některých evropských zemích. Ani tyto varovné signály bohužel nestačily a po ruské agresi na Ukrajinu musela EU svou závislost na ruském plynu urychleně řešit.

Ale ruská agrese nebyla jedinou příčinou energetické krize…

Ano, je to tak. Do jisté míry ovlivňuje cenu energií i evropská energetická politika. Ve své době byla velmi diskutována cenotvorba na energetické burze v Lipsku. Tento mechanismus předpokládal objektivní určování cen místo původního systému dlouhodobých dvoustranných kontraktů. Já sám jsem velkým zastáncem tržního hospodářství a samozřejmě vítám tržní cenotvorbu, ale zároveň podporuji legislativní změny, které mají za cíl řešit krátkodobé výkyvy. Cenu energií v EU ovlivňují také často diskutované emisní povolenky. S principem emisních povolenek v podstatě souhlasím, byť některé parametry bych určitě změnil, třeba spekulativní nákupy podle mě v systému nemají co dělat, co se mi ale velmi nelíbí, je způsob utrácení výnosů z emisních povolenek. O těchto mnohamiliardových zdrojích, které jsou vybrány od nás spotřebitelů, často rozhodují velmi neprůhledné pracovní komise a jsou podporovány nesmyslné projekty. To je jedna z věcí, které bych rád v budoucnu změnil.