Texty

články, glosy, eseje, analýzy a další texty

Falešná evropská karta Miroslava Kalouska

Miroslav Kalousek se na Twitteru otřel o Jana Zahradila a potažmo celou ODS, že chce vícerychlostní Evropu. Strhla se typická přestřelka o pomalých a rychlých pruzích, o tom, že při jízdě na kole se musí šlapat a tak dále a tak podobně. Nezaznělo ale to nejpodstatnější: že Miroslav Kalousek EU absolutně nerozumí a vytahováním euroskeptické karty jen zastírá programovou prázdnotu TOP 09.

Devadesátky jsou pryč

Zaprvé, ODS není euroskeptická, ale eurorealistická. Nezpochybňuje členství ČR v EU, jen odmítá spolknout i s navijákem všechno, co Evropská komise předloží. To není euroskepticismus, ale odpovědná politika, která usiluje o domýšlení všech potenciálních důsledků toho, co někoho v Bruselu napadne. Ano, často je výsledkem to, že představitelé ODS jsou proti, zvláště když jejich postoj projde filtrem mediální zkratky a/nebo se svým radikálním postojem přispěchá novináři oblíbený Václav Klaus ml. Ptám se však: Proto je eurorealismus špatně?! Kdyby si Miroslav Kalousek alespoň dal tu práci a přečetl si loňský „euromanifest“ (dokument Silné Česko v Evropě 21. století s podtitulem Pozice ODS k EU), na jehož přípravě jsem měl čest se podílet. Zjistil by, že ODS umí o evropské integraci přemýšlet jasně, strukturovaně, předvídatelně, a ještě se na ni dívat optikou České republiky. To je Miroslavu Kalouskovi zjevně cizí a nejspíš je mu to i jedno.

S tím souvisí druhá věc. Miroslav Kalousek zamrzl, pokud jde evropskou integraci, hluboko v devadesátých letech. Svou argumentaci pořád vede v intencích tehdejšího hesla o „návratu do Evropy“. Čili že nejdůležitější je být uvnitř EU a pak děj se vůle boží. Z hlediska České republiky není nic horšího. Po čtrnácti letech členství by už i jemu mohlo dojít, že postmaastrichtská a postlisabonská EU, která může mluvit prakticky do čehokoli, na co si vzpomene, není dobro samo o sobě, ale prostě další aréna standardní zájmové politiky. Politiky, která je možná na první pohled vzdálená, ale ve svých důsledcích nepříjemně blízká. Každý, kdo má všech pět pohromadě, dobře ví, že je nutné v Bruselu prosazovat své zájmy a ke kompromisu být svolný až poté, kdy nelze jinak. V opačném případě jej nikdo nebere vážně. Pokud před Českou republikou v současnosti stojí nějaký zásadní úkol, pak je to dosažení shody na dlouhodobé pozici ve vztahu k EU, kterou si doma pořádně prodiskutujeme a pak ji budeme v Bruselu hájit do roztrhání těla. Předseda ODS Petr Fiala k tomu vyzývá už několik let. Od Miroslava Kalouska je slyšet jen to, že máme držet hubu a krok a být rádi, že jsme rádi.

Alarmismus versus odpovědná politika

No a nakonec k té „nepěkné“ vícerychlostní Evropě: Miroslava Kalouska to možná překvapí, ale vícerychlostní Evropa tady byla vždy. Protože evropská integrace vznikla i proto, aby svým členským státům usnadňovala spolupráci. A holt ne všichni chtějí, aby se z jejich země stala nesvéprávná gubernie. S určitou mírou flexibility počítá – Miroslave Kalousku, divte se – i unijní právo. A třeba takový Schengen, donedávna výkladní skříň integrace, vznikl původně dokonce mimo rámec Evropských společenství.

Nejvtipnější ale na tom celém je, že Česko je pořád na tapetě za to, že nepřijalo euro, které tady stejně nikdo pořádně nechce, a přitom všechno ostatní plní jako pilný žáček. Eurolegislativu implementujeme lépe než řada starých („vyspělých“) členských států, nemáme nic proti evropskému patentu, europrokurátorovi ani proti posílení spolupráce v oblasti obrany. Podle mě pomalý pruh vypadá úplně jinak.

Shrnuto a podtrženo, Miroslav Kalousek by si měl najít nějaké skutečné téma, ne jen kritizovat ODS za její konstruktivní a vyargumentovaný postoj k EU. Chápu, že je to nejjednodušší, když on osobně ani jeho strana žádnou propracovanou pozici nemají, a ještě jim padají preference. Doufejme, že inteligentní voliči poznají, kdo o evropské politice něco ví, a kdo se tak jen tváří.

Vyšlo na webu pravybreh.cz.




další příspěvky