Na začátku června nás čekají další volby. Nejenom nás, ale celou Evropskou unii. Po pěti letech bude 27 zemí opět volit své zástupce do Evropského parlamentu (EP), což je zejména v Česku bráno trochu jako volby druhé kategorie.

To by se však mohlo letos změnit a zájem občanů by mohl být razantně vyšší. „Změny spojené s Green Dealem jsou hmatatelné a minimálně ze zpráv na ně občané narážejí opravdu každý den. Velké množství občanů si poprvé uvědomilo, že nejde o druhořadé volby, které nemají vliv na jejich život. U mnoha voličů se navíc může vyskytnout i názor, že o této podobě Green Dealu nehlasovali, a budou chtít letos dát politikům kritický,feedback‘ na směřování EU,“ říká Ondřej Krutílek (ODS), expert na evropskou legislativu, který kandiduje do EP na pátém místě koalice Spolu.

V Evropském parlamentu pracujete již od roku 2004, za tu dobu se EU značně proměnila. V čem se lišila poslední „pětiletka“ oproti těm předchozím? Kam se Unie posunula?

Poslední „pětiletka“ byla v řadě aspektů přelomová. Chod a fungování EU totiž ovlivnily zásadní faktory, na které bylo potřeba reagovat. Ze začátku to byl především covid-19, v posledních letech zejména ruská invaze na Ukrajinu a nyní i útoky na Izrael. V mnoha ohledech nakonec EU obstála a reagovala na nečekané události dobře, v některých jsou deficity, například v otázkách migrace a vnější ochrany hranic. Nicméně uplynulé období nebylo jen ve vleku externích událostí – klíčovou změnou bylo přijetí Green Dealu. Ten měl hlavní vliv nejenom na posuny v EU, ale také na její vnímání. Politika Unie se mnohem víc promítá do života běžných lidí, kteří si tohoto jevu začali víc všímat.

Bude to mít vliv na jejich zájem o EU a nadcházející volby do Evropského parlamentu?

Ano, určitě. Změny spojené s Green Dealem jsou hmatatelné a minimálně ze zpráv na ně občané narážejí každý den. Velké množství občanů si poprvé uvědomilo, že nejde o druhořadé volby, které nemají vliv na jejich život. U mnoha voličů se navíc může vyskytnout názor, že o této podobě o Green Dealu nehlasovali, a budou chtít letos dát politikům kritický,feedback‘ na směřování EU. To může vést především k posílení tvrdě euroskeptických stran.

Jaké očekáváte nové složení Evropského parlamentu?

Rád v lehké nadsázce říkám, že oslabí především „zelení napříč stranami“. Jinými slovy, frakce, které mají nejtvrdší přístup k prosazování zelené politiky. Půjde především o frakce zelených (Greens-EFA), socialistů (S&D) a komunistů (GUE-NGL). Nárůst pravděpodobně zaznamenají středopravicové frakce včetně naší politické skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR). To jsou z mého pohledu poměrně dobré zprávy, které by mohly přinést novou koalici, jež bude ochotná přijít s revizí nejkontroverznějších závazků spojených s Green Dealem. Počet europoslanců se však zvýší asi i u Identity a demokracie (ID), jejíž jádro tvoří strany, které jsou a priori proti EU. Výrazný zisk mandátů této frakce může „zúžit hřiště“ nejen při vyjednávání nové koalice, ale i při následném fungování Evropského parlamentu.

Co bude hlavními tématy voleb?

Nepochybně migrace ze třetích zemí a bezpečnost. Tím myslím bezpečnost spojenou do značné míry s migrací, ale také „klasickou“ bezpečnost v souvislosti s válkou na Ukrajině. To jsou přetrvávající problémy, jež EU bude muset řešit. Zásadním tématem, se kterým i kandiduji do Evropského parlamentu, však bude také udržení konkurenceschopnosti Evropské unie. V uplynulých pěti letech jsme schválili řadu norem, často spojených s Green Dealem, které nebyly promyšlené a vytvářejí nepředvídatelné prostředí vedoucí v konečném důsledku k poškození různých byznysových odvětví. To ještě zesiluje absence nezavedených prováděcích norem, které je potřeba v následujícím volebním období přijmout. Zároveň jsme si stanovili mnoho závazků spojených s dosažením uhlíkové neutrality a obecně „ozeleňováním“ průmyslu. Pro něj jsou některé závazky v určeném čase nesplnitelné a v zásadě ho likvidují, na což nejvíce doplatí koncový spotřebitel.

V poslední době zaznívají hlasy, i od vás, o revizi Green Dealu. Je to reálné? Nepojede se dál v zaběhaných kolejích?

Revize Green Dealu musí proběhnout, pokud se EU nechce stát skanzenem. Cílem dekarbonizace přece nemůže být likvidace evropského hospodářství a přesunutí průmyslu a celé výroby do Asie, která nebude dekarbonizovat za cenu ukončení svého růstu HDP. Ukázkový příklad ztráty naší konkurenceschopnosti se stal na Slovensku, kde byla uzavřena jedna z nejmodernějších hliníkáren na světě kvůli cenám emisních povolenek. Místo toho do Evropy směřuje produkce čtyřikrát „špinavějšího“ hliníku z Číny. A jen dodám, že hliník je klíčový recyklovatelný materiál pro dosažení uhlíkové neutrality. Nyní má Evropská komise začít vyhodnocovat, jestli EU ke stanoveným cílům směřuje a jsou-li zvládnutelné. Pokud budeme nadále naskakovat na častý argument zelených „vždyť je to přece technologicky realizovatelné“ a nebudeme brát ohledy na další faktory včetně finanční stránky, pak těžko můžeme myslet na hospodářský růst či zachování současné životní úrovně.

Byla podobným tématem i původní podoba emisní normy Euro 7, na jejíž změně jste se aktivně podílel?

V zásadě ano. Pokud by se přijal původní návrh, znamenalo by to prakticky ihned konec výroby malých a středních aut se spalovacími motory. Na to automobilový průmysl nebyl připraven a nemusím dodávat, kterou zemi, v níž tvoří toto odvětví devět procent HDP, by to zasáhlo nejvíce. S europoslancem Alexandrem Vondrou a ministrem dopravy Martinem Kupkou se nám podařilo vyjednat koalici podobně smýšlejících států – Francie, Itálie, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko –, pro jejichž průmysl by norma Euro 7 ve staré podobě byla stejně smrtící. Považuji to společně s prosazením jádra mezi zdroje čisté energie za největší úspěch ODS v uplynulých pěti letech.

Konec spalovacích motorů je však již naplánován – poslední spalovací motor by se v EU měl vyrobit v roce 2035. Je tento závazek jedním z těch, které by se měly revidovat?

Konec spalovacích motorů v roce 2035 není v zájmu občanů EU. Jde o příliš ambiciózní cíl, který ignoruje řadu aspektů, zejména finančních, o kterých jsem již mluvil. Ještě nejsme ve stadiu, kdy by elektroauto bylo stejně dostupné a zároveň bylo s to pokrýt všechny potřeby uživatelů, jako to nyní umějí auta se spalovacím motorem. Nejsem odpůrcem elektromobilů – jen spatřuji benefity v existenci elementární konkurence mezi jednotlivými pohony. Ať si zákazník rozhodne sám, jakým autem a na jaký pohon bude jezdit.

Velkým evropským tématem je dekarbonizace energetiky. Významný podíl českého energetického mixu tvoří uhelné elektrárny, které budou v důsledku růstu cen emisních povolenek nejspíše končit dříve, než se plánovalo. Tím roste mezera mezi koncem uhelných elektráren a tepláren a spuštěním náhradních plynových zdrojů. Jak tento výpadek můžeme zaplnit?

To je momentálně jeden z nejpalčivějších problémů. Uzavřením uhelných elektráren nám vypadává stabilní a flexibilní zdroj energie, který nelze nahradit solárními a větrnými elektrárnami, aniž by byly ohroženy dodávky elektřiny a tepla. A to nejen kvůli nevyhovujícím klimatickým podmínkám, ale především z fyzikálních důvodů. Pokud se bavíme o období, než v Česku vznikne například dostatek plynových elektráren, nezbývá nic jiného než jít cestou kapacitních mechanismů, které zachovají uhelné elektrárny v pohotovosti jako bezpečnostní rezervu v případě nedostatku elektřiny.

Autor: Miloš Štěpař