Má expertní znalost fungování procesů v Evropské unii, patří k nejvýraznějším nastupujícím politikům v ODS a v nadcházejících evropských volbách doplňuje Ondřej Krutílek z 5. místa kandidátky (3. místo za ODS) vedoucí tandem Saši Vondry a Veroniky Vrecionové. V rozhovoru pro INFO.CZ mluví Krutílek o tom, jak chce SPOLU ve volbách porazit Andreje Babiše, vysvětluje, že někdejší koalice PirSTAN nemá žádný bianco šek na jmenování evropského komisaře za ČR a popisuje, jak přesně je třeba „zracionalizovat“ Green Deal a změnit migrační pakt. 

Některé politické strany v evropských volbách zřetelně cílí na mladé voliče, je to i případ koalice SPOLU?

Vidím to tak, že s mladými voliči je třeba mluvit, zapojovat je do politické debaty i voleb samotných, ale na druhé straně tu nechci dělat „ageismus naruby“. Politiku děláme pro většinovou společnost, ne jenom pro mladé nebo pro staré.

Jak tuto „většinovou společnost“ chcete oslovit?

Mým největším úkolem by bylo „zrealističtění Green Dealu“, což je klíčové téma současné Evropy. O nic menšího se nehraje. Pokud jako kontinent nechceme přijít o poslední zbytky své konkurenceschopnosti, je třeba Green Deal zmírnit, podívat se na něj střízlivě, revidovat jej. My jsme se zasekli na tom, že se až iracionálně soustředíme na dekarbonizaci naší společnosti, ale přitom zanedbáváme jiné aspekty Zelené dohody – důraz na zelenější zemědělství či cirkulární ekonomiku.

Co myslíte tím, že se až přehnaně soustředíme na dekarbonizaci?

Že v Evropě produkujeme jen asi sedm procent globálních emisí CO₂ a nad zbylými 93 procenty nemáme žádnou kontrolu. Takže máme na výběr: můžeme u nás sice přijímat drastická opatření, která budou mít zásadní vliv na evropský průmysl, ekonomiku, konkurenceschopnost a v důsledku i na naši populaci, ovšem pokud podobný přístup nezaujmou i další velké státy, nebude to mít vzhledem k vynaloženému úsilí výraznější globální vliv.

Proto je mým cílem, abychom nejeli s důrazem na dekarbonizaci nadoraz, ale soustředili se i na ony další aspekty Green Dealu, respektive boje s klimatickou změnou – tedy například na snižování ekologické zátěže v zemědělství či na podporu cirkulární ekonomiky.

U zemědělství je to složité: Když Evropa nedávno přišla se zpřísněním podmínek pro zemědělce, ti zablokovali Evropu a vynutili si ústupky. Jak je přesvědčit?

K zemědělcům je třeba přistupovat jinak, než to Evropa doteď dělala. Pokud chceme, aby naši farmáři kromě pěstování potravin také chránili přírodu, musíme jim jasně říct, že pokud budou dostávat nějaké dotace, budou je dostávat právě na ty mimovýrobní věci. Na to, aby se chovali udržitelně. A to je naprostý základ: Zemědělci musí vědět, že dotace nejsou peníze, které dostanou „jen tak“.

Taková změna mindsetu přitom nemusí být ani takové sci-fi, jak se na první pohled může zdát. Nový Evropský parlament bude mít v nastavení dotací poměrně velké slovo, protože bude schvalovat nový víceletý finanční rámec od roku 2028. Úkolem nového Evropského parlamentu tak bude i nastavení pravidel pro to, aby zemědělství ekonomicky prospívalo a zároveň přispívalo k omezení klimatické změny.

V neposlední řadě je pak třeba zemědělcům nabízet alternativy. Pokud je budeme neustále sešněrovávat stovkami obsáhlých regulací a nenabídneme jim alternativu v podobě nových pěstitelských metod, je jasné, že budou vyjíždět do ulic. Musíme jasně říct, co od nich chceme, a zároveň jak jim v dosažení těchto cílů Evropa pomůže.

Dá se podle vás vůbec vyvážit boj s klimatickou změnou a ochrana evropské konkurenceschopnosti?

Pro mě téma „zrealističtění Green Dealu“ znamená, že v Evropě propustíme uzdu inovacím a dáme byznysu vodítka v tom, kam chceme jako EU jít. Zároveň však po podnicích nebudeme chtít reportovat každou prkotinu a nebudeme na ně valit nekonečné regulace. Cílem EU má být přeci naopak byznys rozvíjet, a ne ho zabíjet v samotném počátku přemírou byrokracie a zbytečných regulací. Na tom EU založena nebyla. To je jedna oblast změny mindsetu.

Druhá pak je v tom, že v kontextu klimatické změny se musíme více soustředit i na adaptační opatření, a nikoliv jen na ty mitigační. Klimatická změna probíhá, všichni to pozorujeme. Pojďme se snažit ji co nejvíce omezit, ale zároveň se připravujme na to, jak se s jejími důsledky vyrovnáme. Opakuji: v Evropě vypouštíme asi jen sedm procent emisí CO2 a nemůžeme si lhát do kapsy, že i když emise stáhneme na nulu, tak klimatickou změnu sami zastavíme. Nezastavíme.

Podle nedávného průzkumu STEMu není Grean Deal pro Čechy nijak velkou prioritou. Čím to je?

Je to takto: Když se lidí na ulici zeptáte, zda je pro ně Green Deal důležitý, většinou vám odpoví negativně. To ostatně prokázal ten průzkum. Jenže – a to je i má osobní zkušenost – pokud s nimi o tom mluvíte obšírněji, když začnete vysvětlovat, co všechno Green Deal ve skutečnosti ovlivňuje, tak lidé rychle mění názor.

Ve skutečnosti veřejnost často nemá povědomí o tom, co všechno Green Deal obsahuje a zahrnuje, jak masivní vliv má na jejich životy, a to každodenně. Až ve chvíli, kdy to pochopí, jejich zájem výrazně roste.

Velké emoce u veřejnosti i u politiků v posledních týdnech vzbuzuje migrační pakt. Jde podle vás o dobrý dokument?

Neřeknu vám ani „ano“, ani „ne“. Část opatření obsažených v migračním paktu smysl dává – například to, že pokud kdokoliv přijde do Evropy, tak jej potřebujeme identifikovat a vědět toho o něm co možná nejvíc. Věci, jako je screening a nabírání otisků prstů, jsou za mě krokem správným směrem. Politici, kteří říkají, že celý migrační pakt je třeba vyhodit do koše a napsat znova, by měli pochopit, že takto situace nestojí.

Zeptám se jinak: Řeší migrační pakt problém, který má řešit – tedy nekontrolovanou migraci do Evropy?

Neřeší – a to je pochopitelně problém.

Co s tím?

Migrační pakt současnou situaci neřeší, protože v něm není dostatečně ošetřená návratová politika. A to je také odpověď na otázku „co s tím“. Návratová politika se musí položit zpátky na stůl, dojednat a přijmout. A v mezičase pak musíme dělat vše proto, abychom problém migrace nepřenášeli na evropské území. Ve chvíli, kdy legislativa za dva roky vstoupí v platnost, nadělá mezi státy Evropské unie strašně zlé krve.

Jak tomu mám rozumět?

V ten moment si totiž jednotlivé státy začnou „přehazovat“ migranty jako horký brambor. A to, že se země bude muset „vykupovat“ z toho, že nebude chtít migranty přijmout, ničemu nepomůže.

Nový evropský parlament má být podle řady předvolebních průzkumů pragmatičtější. Najde podle vás sílu migrační pakt zrevidovat?

Na rychlé přijetí migračního paktu se tolik tlačilo mimo jiné i proto, že ti, kteří na jeho prosazení měli ten největší zájem, cítí, že budou po volbách oslabeni. Proto byli přístupni kompromisům, aby se „to stihlo“ ještě za jejich mandátu.

U nového Evropského parlamentu je klíčové, aby se „kyvadlo mainstreamovosti“ posunulo ze současného extrému do rovnovážnější polohy, zároveň aby však neposílily ty silně euroskeptické strany, které ještě nikdy na stůl nepřinesly nic konstruktivního. Pokud po volbách posílí frakce, jako je EPP, ECR či Renew, znamená to otevřenou cestu k rozumnějším řešením – tedy za předpokladu, že s těmi řešeními přijde Evropská komise.

Kdo by měl podle vás v nové Evropské komisi zasednout za Česko?

O tom rozhodne vláda na základě nominace od STAN nebo koalice PirStan – to Piráti se musí domluvit se STAN, jak to vlastně bude. Zároveň ovšem platí, že i když jeden z těchto subjektů navrhne konkrétní jméno, tak to není bianco šek, že se daná osoba automaticky stane eurokomisařem.

Jinými slovy říkáte, že stejně jako PirStan může s vlastní nominací přijít i Spolu?

Zatím ctěme to, že máme nějakou dohodu a počkejme na návrh STAN či PirSTAN a na rozhodnutí vlády. Pro mě je nyní podstatné především to, abychom jako země cílili na silnější portfolio, než jsme doposud zastávali. Slušel by nám například komisař pro vnitřní trh – Česko je závislé na exportu do EU a potřebujeme, aby byl vnitřní evropský trh funkční.

Tak silnému portfoliu by však měla odpovídat i síla kandidáta.

Ano, pochopitelně. A já jsem silný zastánce toho, aby náš nový komisař nebyl žádnou třtinou ve větru. Musí to být člověk, který své oblasti rozumí, zároveň musí mít exekutivní zkušenost. A když říkám „exekutivní zkušenost“, myslím tím exekutivní zkušenost přímo z politiky.

Jinými slovy exekutivní zkušenost s vedením univerzity Danuše Nerudové není dostatečná?

To nechám bez komentáře. Ale když odhlédnu od konkrétních jmen, je skutečně velmi důležité, abychom nominovali silnou politickou osobnost. Slyšel jsem na to protiargumenty, že je jedno, kdo tam bude, protože budoucí eurokomisař si vybere kompetentního šéfa kabinetu.

Ale pozor, tak to nefunguje! Daný šéf kanceláře by z logiky věci nebyl z Česka, a tím pádem by náš komisař či komisařka byl ve vleku cizích zájmů. Nebudeme si tu přece vykládat nic o nezávislosti Komise, je zřejmé, že každý stát tam chce dostat co nejvíc vlastních lidí.

Pokud se vrátím k evropským volbám, jaký výsledek by byl pro koalici Spolu úspěchem?

Optimální by bylo, pokud by se nám podařilo společně obhájit osm mandátů, ještě důležitější však bude, pokud porazíme Andreje Babiše.

Ani jedno však zatím předvolební průzkumy nenaznačují.

Je jasné, že si to ještě musíme odpracovat. Že musíme oslovit voliče, musíme jim vysvětlit, co a jak budeme chtít dělat. A nebudeme to mít jednoduché, protože na rozdíl od politické konkurence Evropskou unii ani „nehejtíme“, ani nejsme úplní „YESmani“, kteří by automaticky všechno odkývali. My na většinu věcí z Evropské unie říkáme „Ano, ale“.

To, že nejsme prvoplánoví a že se snažíme komunikovat nikoliv jednoduchou emoci, ale strukturovanější argumenty, nám sice neprospívá, ale s takovými kartami zkrátka hrajeme. A upřímně: od chvíle, co jezdím po debatách s lidmi, tak většině voličů, kteří z principu neodmítají diskusi, to nakonec secvakne.