Mgr. Ondřej Krutílek

analytik legislativy EU

Vystudoval jsem Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, konkrétně politologii, mezinárodní vztahy a evropská studia. Bakalářku (2002) i diplomku (2004) jsem psal – zjednodušeně řečeno – o tom, jak funguje Evropský parlament. V roce 2004 jsem začal pracovat v Centru pro studium demokracie a kultury (CDK) jako analytik evropské legislativy, tedy ten, který musí o EU vědět prakticky všechno, a také jsem se stal asistentem v Evropském parlamentu.

Mojí specializací je především životní prostředí, věnuji se ale i vnitřnímu trhu a hospodářské a měnové unii. Co dělám konkrétně? Například chystám analýzy a podklady, které pak politikům, ale i státní správě, samosprávě nebo firmám pomáhají správně se rozhodovat.

Mezi lety 2014-2019 jsem naplno pracoval v CDK, stal jsem se také jednatelem analytické a poradenské společnosti B&P Research (2013) a ředitelem ústavu Evropský informační projekt (2015). V roce 2016 jsem byl jmenován místopředsedou výkonné rady spolku Pravý břeh, který podporuje politiku premiéra Petra Fialy. Snažím se co nejvíce publikovat a zpřístupňovat evropská témata co největšímu počtu lidí, pravidelně také přednáším na nejlepší škole v České republice – na FSS MU. Od roku 2017 jsem členem správní rady Institutu pro pravicovou politiku (IPPO).

Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2019, kdy jsem kandidoval jako nestraník za ODS, působím jako šéf kanceláře europoslance Alexandra Vondry. Členem ODS jsem od podzimu 2019, jsem iniciátorem dokumentu Silné Česko v Evropě 21. století a působím ve dvou programových týmech ODS – pro zahraniční politiku a EU a pro životní prostředí.

1981

30. dubna jsem se narodil v Novém Jičíně. Než jsem začal chodit, připomínal jsem maskota firmy Michelin.

1987

Začal jsem navštěvovat základní školu v Hodslavicích. Třídní učitelce jsem byl ještě nucen říkat “souška”.

1989

Kvůli rozšířené výuce jazyků jsem přešel na ZŠ Tyršova v Novém Jičíně. Od třetí třídy jsem se učil anglicky, od páté německy.

1995

Po osmi letech základní školy jsem začal navštěvovat Masarykovo gymnázium v Příboře. Abych se nenudil, dva dny po nástupu do prvního ročníku jsem byl zařazen do kvarty víceletého gymnázia.

1999

Úspěšně jsem odmaturoval a začal studovat politologii a mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V Praze “kolegu z Moravy” nechtěli a Olomouc mi přišla na to, abych se postavil na vlastní nohy, zbytečně blízko.

2002

Získal jsem titul Bc., když jsem obhájil práci s názvem “Vývoj legislativní pravomoci Evropského parlamentu”. Mezitím už jsem měl za sebou práci na několika studentských projektech, začátek kariéry na pozici pomocné vědecké síly, ale také řadu prázdninových brigád (v mlékárně, na poště, na farmě). Abych si mohl pořídit třeba počítač.

2004

Stal jsem se magistrem. Uspěl jsem s prací “Evropský parlament: instituce sui generis?”, a to tak, že jsem dosáhl na červený diplom. Po prázdninách jsem začal pracovat jako analytik legislativy EU v Centru pro studium demokracie a kultury (CDK) a jako asistent poslance Evropského parlamentu za ODS Hynka Fajmona na úvazek více než plný.

2008

Začal jsem dělat domovníka v domě, kde jsem si pořídil byt. Nechtěl jsem, aby mi a dalším po splacení hypotéky spadl na hlavu.

2009

6. srpna se mi narodil první syn Adam. Mezitím už jsem si vyřizoval přesun do Bruselu, kde jsem získal post akreditovaného asistenta Evropského parlamentu. Nejprve jsem pracoval výhradně pro Hynka Fajmona, později i pro Ivo Strejčka (oba ODS).

2012

Na den přesně po třech letech se mi narodil druhý syn Mikuláš.

2013

První zápis do veřejného rejstříku. Stal jsem se společníkem a jednatelem analytické a poradenské společnosti B&P Research. Taky jsem začal běhat a absolvoval svůj první závod.

2014

Uběhl jsem svůj první půlmaraton a stal se členem spolku Pravý břeh, který vytváří zázemí pro premiéra Petra Fialu, mého vysokoškolského učitele a předsedu ODS.

2015

Do třetice všeho dobrého. Po dalších třech letech se mi narodil třetí syn. Štěpán měl rovněž nakročeno spatřit světlo světa 6. srpna, ale nakonec se narodil o den později.

2017

Začal jsem se učit hrát na kytaru a spolu s vrcholnými politiky ODS jsem se stal členem správní rady Institutu pro pravicovou politiku (IPPO).

2018

Po třech letech práce spatřilo světlo světa třetí vydání knihy Evropská unie. Oproti druhému vydání, na kterém jsem se podílel rovněž, s nepatrnou změnou. Stal jsem se jejím oficiálním spoluautorem.

2019

Po volbách do Evropského parlamentu, v nichž jsem kandidoval jako nestraník za ODS, působím jako šéf kanceláře europoslance Alexandra Vondry.

Co mám rád

Nejraději mám své děti.

A pak hudbu. Nehledím na žánry ani politické přesvědčení hudebníků – to bych taky mohl poslouchat jen ticho – ale na autenticitu. Takže nemám problém ani s operou, ani s jazzem, ani s dechovkou. Moji největší oblíbenci ale hrají rock – Neil Young, Joy Division, Nirvana, PJ Harvey, Fontaines D.C. Z českých kapel třeba Už jsme doma, Please The Trees, Houpací koně, Kittchen, Kalle nebo Nylon Jail. A pak český underground, zvláště kapely, které nežijí z podstaty, ale byly s to se rozvíjet i po Listopadu. Třeba DG 307.

Taky stále rád a vášnivě čtu, i když tuny toho přečtu hlavně kvůli práci. Z beletrie mě v posledních letech zaujal především Michel Houellebecq, Radka Denemarková nebo Bianca Bellová, z esejistiky Konrad Paul Liessmann (Teorie nevzdělanosti) či Manfred Spitzer (Digitální demence). V poezii je již léta mou stálicí Pavel Zajíček nebo J. H. Krchovský.

Také běhám, chodím po lesích a snažím se zkrotit akustickou kytaru. Největší úspěchy? Olomoucký půlmaraton za 1:38:20 a Wonderful Tonight od Erica Claptona nebo Hurt od Johnnyho Cashe, protože je zvládnu odehrát a ještě se nerušit vlastním zpěvem.