Podcast ze zákulisí Evropské unie s Ondrou Krutílkem, poradcem premiéra Petra Fialy. V prvním díle řešíme tři připravované normy z dílny Evropské unie, které výrazně ovlivní naše kraje a obce. Jedná se o nařízení o obnově přírody, nařízení o pesticidech a směrnici o čištění odpadních vod.  

Michal: Vzhledem k tomu, že to je náš první díl podcastu, tak mi dovol, abych tě představil. Ty jsi odborník na monitoring a analýzu legislativy Evropské unie, především v oblasti politiky životního prostředí. Jsi pravá ruka Alexandra Vondry a poradce premiéra Petra Fialy. U toho ještě vyučuješ na Masarykově univerzitě, což se mi nezdá, protože to přece nemůžeš stíhat. 

Ondřej: Je to tak a v podstatě jsem taková dvojí pravá ruka. Výuka do toho docela dobře zapadá, protože věci, které načerpám v Bruselu nebo kdekoliv jinde, můžu předat dál studentům. Vlastně to bylo i mým cílem, abych se své alma mater nějak odvděčil. Tak čas od času něco jako externí expert vyučuju.

Michal: Ještě představím sebe. Moje jméno je Michal Chládek a jsem analytikem Pravého břehu a zároveň moderátorem tohoto podcastu. Dnešním tématem jsou chystaná dvě nařízení a jedna směrnice v Evropské unii. Konkrétně jde o nařízení o obnově přírody, nařízení o pesticidech a směrnici o čištění odpadních vod. To téma jsi navrhl ty s tím, že to bude znamenat poměrně velký zásah do v současnosti zaběhlých narativů. Můžeš zmíněné dokumenty nějak zjednodušeně představit? 

Ondřej: Zkusím to v kostce, nebude to asi úplně jednoduché, ale pojďme na to. První věc, kterou bych chtěl říct, nebudou se ani tak měnit narativy jako spíše samotná legislativa – pravidla, podle kterých se budeme muset v EU, respektive v České republice řídit. A myslím si, že ta pravidla mají potenciál se změnit poměrně zásadním způsobem. Myslím si, že velmi dobře ukazují na to, jakým způsobem se v EU rozhoduje a že to, o čem se rozhoduje v Bruselu, může mít bezprostřední dopad na to, jak žijeme v České republice, nejen na celostátní úrovni, ale i na úrovni obcí a měst.

Všechny jsou nějakým způsobem spojeny s Green Dealem, který v Česku, řekl bych, docela rezonuje, a ne vždy v pozitivních souvislostech. Chci ukázat, že má smysl se pokoušet o to, ovlivňovat fungování EU z pozice členských států, z pozice těch, kterých se příslušná legislativa dotýká. Protože v momentě, kdy to neuděláme hned na samotném začátku, tak se s tím potom později obtížně hýbe.

Michal: Zeptal bych se konkrétně na už zmiňované nařízení o obnově přírody. Vím, že spousta směrnic a různých  nařízení  se týká už v dnešní době přírody. Myslím si, že třeba například SEA, EIA se dělá s titulu evropského práva, právní předpisy týkající se oblastí Natura 2000, ptačí oblasti atd. Tak co vlastně znamená tohle nařízení o obnově přírody a co nového může přinést? 

Ondřej: Ten návrh, který Komise předložila někdy během loňského roku, myslím, že v červnu, nestaví na zelené louce. Je to návrh, který právě navazuje na to, o čem jsi už mluvil. A cílem je, aby se do roku 2030 obnovilo v EU minimálně 20 procent ekosystémů a do roku 2050 všechny ekosystémy, které to potřebují. Fakticky jde o právně závaznou implementaci strategie v oblasti biologické rozmanitosti, se kterou Evropská komise přišla už před nějakým rokem a dosud tomu chybělo právní naplnění. Takže tohle je ono, to je vlastně strategie o biodiverzitě přeložená v právní návrh. Mělo by jít o to, aby se obnovovaly jednotlivé lesní, zemědělské, městské a jiné ekosystémy bez ohledu na to, kde se v EU nacházejí.

Michal: A je nějaká konkrétní definice toho, co ten ekosystém je v rámci návrhu nařízení?

Ondřej: Ekosystémy jsou v návrhu definovány, současně jsou definovány jednotlivé cíle pro jednotlivé ekosystémy, jak mají být v průběhu let obnovovány, s tím, že, jak jsem říkal před chvilkou, tak do roku 2050 by měly být obnoveny všechny ekosystémy, které jsou v tuto chvíli narušeny. Ale problém je v tom, že samozřejmě to bude mít různé dopady na různé členské státy, protože ty cíle jsou definovány celounijně, ale ta implementace, v závislosti na příslušných ekosystémech a jejich stavech v jednotlivých členských státech, se bude různě dotýkat jednotlivých zemí.

Michal: To jsem se právě chtěl zeptat, jestli forma nařízení je pro tuto úpravu ideální? Jestli by nebylo třeba lepší, aby to byla směrnice a aby se k tomu každý stát mohl postavit po svém. 

Ondřej: Určitě ano, protože tohle je přesně ten typ normy, kdy nejde od stolu napsat nějakou šablonu, aby se podle ní členské státy řídily. Připomenu pro ty, kteří nevědí. Nařízení jsou přímo účinná a přímo použitelná ve všech členských státech, což v praxi znamená, že jakmile se to jednou v Bruselu schválí, tak už to platí a není k tomu potřeba nic dalšího ze strany členských států. A pak máme směrnice, kde formálně vzato dostáváme jako členské státy možnost se k těm jednotlivým přijatým legislativním kusům z EU postavit vlastním způsobem.

Je tedy potřeba, aby státy přijaly vlastní zákony, vlastní vyhlášky nebo něco podobného, co jim umožní naplnit cíle těch směrnic. Směrnice – už samo to slovo říká, že je určen nějaký směr, ale mělo by být na jednotlivých státech, jak se k tomu společnému cíli vydat. To je podle mě jeden z klíčových problémů celého tohohle návrhu, že se jedná o nařízení. A navíc s kolegy řešíme ještě jednu věc, a totiž tzv. otázku právního základu toho návrhu. Může to vypadat jako nějaká nuance, která nestojí za řeč, ale je to dost podstatné, protože o některých věcech se v EU rozhoduje kvalifikovanou většinou mezi členskými státy a někde jednomyslně.

V Lisabonské smlouvě existuje ustanovení, kde je napsáno, že pokud se dotýká nějaký návrh otázek územního plánování – ty jsi z Brna, já taky, tak víme, co to znamená územní plánování a jak je to komplikovaná záležitost – tak v těchto případech by se mělo o všech těchto návrzích rozhodovat jednomyslně čili že žádný z členských států by neměl být přehlasován z toho důvodu, že jde o velmi citlivou záležitost. A tady právě rozhodujeme podle jiné právní báze, podle jiného právního základu ve smlouvách, což ve výsledku znamená, že některé členské státy budou moci být přehlasovány. Já si nemyslím, že je to správně.

Více si už teď můžete poslechnout v audioverzi podcastu!